pozdni aktualizace

Dobry vecer,
bohuzel souhra nahod zapricinila neaktualnost meho blogu, a tudiz tento nebyl po dlouhou dobu zaktualizovan. Po mnoha zralych uvahach jsem se rozhodl prave dnes doplnit to, co jsem zameskal.
Rad bych zavzpominal na nekolik mych poslednich dni a na vsechny slasti a strasti, ktere jsem prozival.
Zacneme tedy poslednim dne zkousek, tedy dnem 13.2. t.r. Po uzasne scence, kterou predvedl muj kolega a kterou jste si jiz precetli na jeho webu , jsem necekane obdrzel jednicku z predmetu o kterem jsem nemel vyborne znalosti. Ale proc to sem vlastne pisu, rad bych se podelil s zazitkem, kterym jsem prozil ten vecer. Po mesicnich utrapach, kdy jsem byl zavren doma a pramalo jidla pozil, radujic se ze zkousky skoncily, navstivil jsem restauraci americkeho typu v Praze na smichove. Konkretne T.G.I. Friday's. Me chutove bunky jiz vykazovaly abstinencni priznaky po kvalitnim a dobrem jidle. Me hrdlo se stahovalo pri pomysleni na ctvrtkilovy kus hovezi svickove, nejlepe z plemena Angus odnekud z jizni Ameriky(konkretne snad Argentina). Me slinne zlazy produkovaly nadmerne mnozstvi slin, ktere mi malem zacaly vytekat z ust. V takovem stavu jsem vstupoval do dveri jiz zminene restaurace americkeho typu. Uvadecka se me nezalekla, nebot jsem byl cerne oblecen a na hlave mel cepici s napisem "No Fear".
Usedl jsem tedy do sedacky pulkruhoveho tvaru a prohlizel si restauraci. Kde se vzal tu se vzal, priskocil Viki...tedy mistni cisnik a v podprepu se mnou zacal konverzovat. Me zaujate oko spocinulo v jidelnim listku na polozce CocaCola s prichuti cokolady. A protoze ja rad experimentuji a nejen v jidle, neodolal jsem odvazne nabidce a objednal si ji.
Nasledna polozka sestavala se z hlavniho chodu, ktery mel byt zvlastni odmenou za me studijni vysledky. Muj mlsny jazyk vybral si Friday's burger, tedy originalni Friday's hamburger. Samozrejme nesmely chybet ani prave hranolky.
Nastala nekonecna asi ctvrthodinova chvilka cekani v niz se mi honily myslenky jaky asi bude objednany pokrm: "Bude zemle dostatecne karamelizovana?", "Bude maso upravene presne medium, jak jsem si objednal?", "Nebude cibule nakrajena na prilis silne platky?", "Bude chut celeho sendvice dostatecne vyvazena?"... To byly otazky na ktere jsem v tu chvili neznal odpoved a pro muj zaludek to znamenalo chvili plne utrpeni.
Tyto okamziky jsem se snazil naplnit nenasilnou ochutnavkou ochucene CocaColy. Muj prvni dousek byl ponekud nejisty, ale prvotni lok me presvedcil, ze vybrany napoj je pozivatelny, ba co dokonce i dobry. Led ve sklenici prijemne ochlazoval tekutinu a ja vychutnaval sladke okamziky do zacatku skutecnych orgii.
Nastal okamzik H. Viki si to cupital ke mne a s sebou prinasel obrovskou porci originalniho hamburgru. V tu chvili jsem si vzpomnel na mou navstevu Planet Hollywood v Londyne, ale o tom zas nekdy priste.
Talir byl polozen na muj stul a v mych ockach zajiskrilo: "Tohle bude zradlo.", rekl jsem si a Vikiho pozadal jeste o porci majonezy.
Zaboril jsem nuz do skvele vypadajiciho hamburgru a soustu zvlhcene mymi odkapavajicimi slinami jsem vlozil do ust. Ta nepopsatelne harmonicka chut, ktera ve mne vyvovala bourlivy potlesk a nasledny oslavny tanec mych chutovych bunek byla vzpeti doplnena nekolika hranolkami obalenymi majonezou. Ano tou majonezou, co mi Viki nasledne donesl. A nebylo to jen tak nejaka majoneza, ale prava cerstva zcela tuha idealni majoneza.
Svijel jsem se v chutove kreci a doufal, ze tohle gurmanske muceni neprestane. Modlil jsem se, aby kazde sousto bylo stejne tak dobre, nebo jeste lepsi...pokud by to vubec bylo mozne. Hamburgr me nezklamal, az do posledniho sousta na me cekal neopakovatelny zaizitek ve forme vytecneho hoveziho masa, jemne majonezy, rezane cibulky, korenene sterilovane okurky, rajskych jablek a sezamovych seminek. Byl jsem na pokraji svych sil, takovyto zazitek se da srovnat snad jen s mohutnym orgasmem.
Nezbyva uz nic, nez jen podekovat Vikimu a kuchari.